Dezinsekce

Štěnice domácí (Cimex lectularius), někdy nazývaná také jako štěnice postelní, je běžný lidský parazit, který se živí především lidskou krví. Její výskyt byl zaznamenán po celém světě, takže se s ní můžete setkat nejen v ČR, ale také třeba v hotelu v zahraniční destinaci.

Štěnice domácí má velikost 4 – 5 mm, řadí se do živočišné říše a kmene členovců. Štěnice se dožívá stáří 6 - 12 měsíců, jedná se o velmi odolné jedince, v dobrých podmínkách mohou hladovět i několik měsíců. Dospělí jedinci mají plochý tvar těla, jsou světlehnědé až červenohnědé barvy. Přes den se skrývají v lidských obydlích a v noci, kdy jsou aktivní, sají na lidech krev.

Švábi jsou velmi nebezpeční, protože mohou přenášet různé typy onemocnění. Šváb obecný, šváb americký, ale i rus domácí, kteří se všichni vyskytují v blízkosti člověka, patří do řádu švábů. Jejich hubení není jednoduché, protože jsou velice odolní, proto při zjištění jejich výskytu, raději volejte profesionály.

Švábi se mohou u nás v domácnosti objevit i přes veškeré dodržování všech hygienických návyků. Ve spoustě případů si je přineseme z dovolených nebo je koupíme spolu s potravinami nebo k nám zavítají od sousedů. V ČR je nejrozšířenějším druhem rus domácí.

Jak rozpoznáte jejich nežádoucí návštěvu u vás doma? Jejich trus je nenápadný, vypadá jako drobná tmavá nečistota. Při větším množství švábů je můžete i cítit, pach připomíná mandle. V takovém případě je však zamoření alarmující a je třeba ho bezodkladně řešit. Švábi se skrývají ve skulinách, v rozvodech, za nábytkem atp.

Nejčastěji je naleznete v blízkosti zdroje potravin, které znehodnotí svým trusem. I švábi bohužel přenáší nemoci, proto je nutné odstranit veškeré potraviny, se kterými šváb přišel do styku. Kromě toho je trus švábů silným alergenem. Velkou nevýhodou, při snaze zbavit se tohoto nežádoucího hmyzu, je jeho schopnost vydržet bez jídla až několik týdnů. V případě nouze šváb nepohrdne ani tapetou či omítkou.

Rus domácí (Blattella germanica) je hmyz patřící do řádu švábů (Blattodea). Je stejně jako šváb obecný nebo šváb americký tzv. synantropním hmyzem, který žije výhradně v blízkosti člověka. Původně pochází z tropů, respektive ze subtropů, odkud byl zavlečen do celého světa.

Rus domácí je brouk patřící do řádu švábů, který žije převážně v blízkosti člověka. Rád se schovává do elektronických přístrojů. Škodí také potravinám a jejich obalům. Na rozdíl od švába obecného se vyskytuje i ve vyšších patrech, jelikož umí zdatně šplhat. Rus domácí může být přenašečem řady nemocí, např. žloutenky typu A nebo salmonelózy.

Vzhled a charakteristika rusa domácího:

• dospělec dorůstá do délky 13 - 16 mm a má podlouhlé, ploché tělo
• samci mají světle hnědou barvu, samičky jsou o něco tmavší než samci
• na předním článku těla vykazují dva černé pruhy
• mají pár křídel, nejsou však schopni letu
• jsou velmi rychlými běžci a dokážou vyvinout rychlosti až 30 cm za vteřinu
• jedná se o všežravce a vyskytuje se ve vlhkých, tmavých a teplých místech, jsou aktivní v noci
• rus domácí se rozmnožuje velmi rychle a po celý rok
• u samiček po páření v genitální komoře vzniká tzv. ootéka – ochranný obal pro vajíčka. Ootéka je velká 6 - 9 mm a obsahuje kolem 30 vajíček, samice ji odkládá těsně před líhnutím nymf.
• vylíhnuté nymfy jsou tmavě hnědé, svlékají se 5 - 7 krát, celý vývoj v dospělce trvá zhruba 40 dnů.

Rozdíl mezi rusem domácím a švábem obecným:

• rus domácí je ve srovnání se švábem obecným podstatně menší
• tělo rusa je podlouhlé a štíhlé, tělo švába domácího oválné a mohutnější
• rus domácí je světle hnědý nebo žlutohnědý s průhledným tělem, kdežto šváb obecný je černý a neprůhledný
• šváb obecný se pohybuje rychleji než rus domácí
• rus domácí se vyskytuje i ve vyšších patrech, šváb obecný špatně šplhá, tudíž se vyskytuje spíše v přízemních prostorách
• rozlišení ooték a různých stádií nymf je pro laika velmi těžké a je zde potřeba konzultace s odborníkem
• rus domácí upřednostňuje teplá místa, kdežto šváb obecný přežívá i v chladnějších podmínkách.

Jaké nemoci přenáší rus domácí? Pokud je výskyt rusů doprovázen nepříjemným nasládlým zápachem, je to známka jeho přemnožení. Stejně jako šváb obecný, může být i rus domácí přenašečem řady velmi závažných nemocí. Zárodky patogenů mohou na těle rusů přežít až 3 dny, většinou dojde k přenosu nemocí kontaminovanými potravinami nebo trusem:

• žloutenka typu A – virová infekce jater, která se projevuje nevolností, nechutenstvím, bolestmi břicha, moč bývá velmi tmavá a stolice naopak velmi světlá
• břišní tyfus – přenášený stravou nebo kontaminovanou vodou
• Antrax nebo-li sněť slezinná – bakteriální onemocnění, projevuje se dle vstupu onemocnění na kůži, plicích nebo ve střevech
• salmonelóza – je průjmové bakteriální onemocnění a propuká nejčastěji po konzumaci kontaminovaných potravin či vody
• úplavice (dyzenterie) – akutní infekční onemocnění trávicího ústrojí
• tuberkulóza – bakteriální onemocnění poškozující plíce
• poliomyelitida nebo-li dětská obrna – virové infekční onemocnění, které může vyústit až v neschopnost pohybu
• paraztické červy
• lehké žaludeční a střevní potíže
• alergie (vyvolané zejména trusem hmyzu)

Kde se rus domácí vyskytuje? Rus domácí vyhledává především vlhká, tmavá a teplá místa. Vyskytuje se především v restauračních, pekárenských, potravinářských a nemocničních provozech, ale také v soukromých domácnostech. Klíčovou roli hraje teplota, čím má prostředí vyšší teplotu, tím je riziko přemnožení větší. V zásadě platí, že čím jsou hygienické podmínky lepší, tím je riziko přemnožení rusů nižší a hubení snazší.

Výskyt rusů lze poznat podle těchto známek:

• nasládlý zápach, který naznačuje jeho přemnožení
• v nymfální fázi se rus několikrát svléká. Zbytky těchto svlečků mohou pak zůstat v blízkosti úkrytů.
• výskyt trusu, který připomíná rozemletou kávu ve formě tmavých zvýšených teček a šmouh
• poškození potravin, obalů potravin, poškození různých elektronických přístrojů, do kterých se rus rád schovává

Moli (rod Tineola) jsou textilní škůdci z řádu motýlů (Lepidoptera) a čeledi molovitých (Tineidae). Vyskytují se téměř po celém světě a způsobují škody na přírodních textiliích, na vlněných výrobcích, kožešinách, kožených výrobcích, kobercích, peří a čalouněném nábytku a to jak v domácnostech, tak i v textilním průmyslu.

Mezi moly, kteří napadají textil, peří, vlnu, kožešiny či vazby knih, řadíme mola šatního, kožešinového a makadlovku semennou. Existuje i tzv. potravinový mol, v tomto případě se jedná ale o zavíječe. Škody, které mohou moli napáchat, se projevují zejména na vlhkých či živočišných materiálech. Předejít možnému výskytu šatních molů, lze uchováním šatů v čistém prostředí a nejlépe v neprodyšných obalech. Vlhké prostředí je totiž pro tyto škůdce ideální.

Všechny druhy výše jmenovaných molů přitahují materiály živočišného původu a to z důvodu, že je v nich obsažen keratin, který jejich larvy potřebují pro svůj další vývoj. Oblíbené jsou proto pro ně textilie z pravé vlny, hedvábí, pravá kůže, pravé kožešiny a peří. Vlákna z těchto materiálů slouží nejen jako potrava, ale také k tvorbě kokonů larev. Larvy se většinou syntetických látek nedotknou.

Jak poznat výskyt molů: Pokud uvidíte kolem skříně poletovat drobného motýlka, který se podobá výše jmenovaným jedincům, měli byste, z důvodu předběžné opatrnosti, zkontrolovat obsah vaší skříně. Především všechny oděvy z vlny a přírodních materiálů.

Škvor (Dermaptera) patří ke křídlatému hmyzu (Pterygota) a na celém světě existuje přes 1500 různých druhů. Většina z nich žije v tropických oblastech, pouze zhruba 30 druhů žije na území Evropy. V České republice se nejvíce vyskytuje škvor obecný (Forficula auricularia).

Kdo z nás by neznal tzv. ušáka, nebo-li škvora. Málokdo však ví, že může být užitečným hmyzem na naší zahrádce. Každopádně se nenechte zmást, i on pro nás může být menším škůdcem. Mezi nejhojnějšího škvora na našem území řadíme právě škvora obecného. Problematický je jejich výskyt pro ovocnářství a vinařství. Jestliže se během extrémně suchých a teplých měsíců přemnoží, může napadat ovoce s měkkou slupkou, jako jsou např. třešně, višně či bobule vinné révy.

Pokud se škvor nepřemnoží, rozhodně z pohledu zahrádkářů patří spíše k užitečnému hmyzu. S velkou chutí a oblibou na našich zahrádkách totiž požírá například mšici, vajíčka obaleče jablečného nebo předivek. Jeho neoblíbenost zahrádkáři tkví v tom, že zároveň nepohrdnou sladkým ovocem, mladou zeleninou a květy. Ovoce, jako například jablka nebo hrušky, však požírají jen tehdy, pokud je jejich slupka již předem poškozená nebo nahnilá.

Blecha (Siphonaptera) je tzv. malý ektoparazit, což znamená, že se jedná o cizopasníka žijícího na povrchu těla hostitele.

Všichni dobře známe filmovou větu: „To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou…“ V reálu to však není pravda. Blechám chutná kdejaká krev, jen v ČR jich žije cca devadesát druhů.

Blechy mohou přenášet choroboplodné zárodky a sáním krve vyvolávají podráždění a svědění pokožky.

Blechy jsou jedny z nejodolnějších parazitů. Nejčastěji si je spojujeme s kočkami a psy, ale blecha slepičí se velmi často objevuje u drůbeže. Ráda se přesidluje a může se objevit i u lidí. Velmi důležitá je nejen prevence proti blechám, ale i důsledné zneškodnění samotných vajíček.

Dospělci blech vydrží bez potravy až dva týdny. Následně se krmí agresivněji. Blecha naklade až 50 vajíček za den.

Blechy dokážou skočit opravdu daleko, zvládnou překonat úctyhodnou vzdálenost, která je 150krát větší, než je délka jejich těl. Pro představu je to jako kdyby člověk o výšce 180 centimetrů skočil 270 metrů.

Nejrozšířenějším druhem klíštěte (Ixodida) je ve střední Evropě, tak i v ČR, klíště obecné (Ixodes ricinus) a patří do řádu roztočů. Jedná se o velice odolného ektoparazita, který se živí krví jiných živočichů, tedy i člověka. Tělo klíštěte se skládá ze dvou částí, kulatého těla (idiosoma) a malé hlavy (gnathosoma neboli capitulum) na které je umístěno i ústní ústrojí (hypostom). Vývojový cyklus klíštěte trvá 1-3 roky.

Může přenášet mnoho velmi nebezpečných onemocnění, například klíšťovou encefalitidu nebo lymeskou boreliózu. Klíště máme všichni spojené především s létem, ovšem může se objevit i na jaře, na podzim, i v zimě. Nejvíce ohrožuje hlavně naše domácí mazlíčky, ale i nás lidi. Je proto důležité mít při pobytu v přírodě pevnou obuv, dlouhé nohavice, rukávy a použít repelentní přípravky.

Vývojová stádia klíštěte obecného:

• Samice klíštěte saje několik dnů krev svého hostitele (zvětší se přitom zhruba na 1,5 cm a váha plně nasátého klíštěte může být až 200x větší než hladového klíštěte) a po páření naklade stovky až tisíce vajíček do země
• z vajíček se vylíhnou šestinohé larvy (bílé barvy o velikosti zhruba 0,5 mm), které již potřebují sát krev, jako první hostitelé zde většinou slouží malí hlodavci, poté se svlékají na zemi a přechází do dalšího stádia
• nymfa (průhledná až bílá a o velikosti 1-2 mm) má již 8 noh a potřebuje opět k proměně do dalšího stádia krev hostitele, kterým je většinou hlodavec či pták, poté se proměňuje do své finální podoby
• dospělec (je šedý až zrzavě hnědý o velikosti 2-4 mm) saje krev již na větších obratlovcích jako jsou např. divoká zvěř, domácí zvířata či člověk.

Zajímavosti o klíštěti obecném:

• V různých fázích vývoje vydrží klíště obecné velmi dlouho bez potravy. Při podmínkách v laboratoři vydržela klíšťata, která byla předtím plně nasátá až 10 let bez potravy. Ve volné přírodě žijí zhruba 3-5 let.
• Samci klíšťat umírají po páření, samičky umírají po nakladení vajíček
• při hledání potravy slouží klíšťatům tzv. Hallerův orgán, který slouží jako chemoreceptor a je schopen rozpoznat látky vylučované živočichy jako je amoniak, oxid uhličitý nebo kyselina mléčná
• klíšťata nepadají ze stromu, jak se často tvrdí, ale na svoji oběť čekají na stéblech trávy, na keřích či kmenech stromů
• klíšťata jsou schopna přežít celý program v automatické pračce při 40 °C
• klíšťata přežijí až 3 týdny pod vodou, proto klíšťata nikdy nesplachujte do toalety nebo umyvadla
• klíšťata přežijí až 12 hodin při teplotách pod -10 °C
• vedle komárů jsou klíšťata největší přenašeči nemocí, v Evropě mají v tomto ohledu dokonce prvenství
• v některých regionech je více než 50 % klíšťat infikováno boreliemi
• klíšťata upřednostňují vlhké prostředí
• klíšťata přezimují v myších norách, kde jsou schopny přežít i teploty kolem -15 °C
• klíšťata mohou být aktivní již při 5 °C, takže se mohou vyskytnout i na podzim či v zimě
• celosvětově existuje více než 900 druhů klíšťat.

Nemoci přenášené klíšťaty a ochrana proti klíšťatům: Klíště obecné může přenášet velmi nebezpečná onemocnění jako je lymeská borelióza, klíšťová encefalitida či ehrlichiózu (v Evropě jsou dosud lidská onemocnění spíše vzácná). Zatímco proti klíšťové encefalitidě existuje účinná vakcína, borelióza může znamenat velmi závažné onemocnění a je proto potřeba se proti klíšťatům dostatečně chránit. Při pobytu v přírodě je radno nosit pevnou obuv a dlouhé nohavice a rukávy a použít repelentní přípravky. Klíšťata nikdy nepotírejte alkoholem či olejem. Doporučuje se klíště odstranit speciální kartičkou, která je k zakoupení v lékárně nebo pinzetou. Klíště uchopíme pevně co nejblíže u kůže a vytrhneme. Ranku poté pečlivě vydezinfikujeme.

Skupina zahrnuje následující druhy:

• Vosa obecná
• Vosa útočná
• Sršeň obecná

Dělnice jednotlivých druhů vos jsou obtížně rozlišitelné, sršeň je největším druhem v Evropě. Patří mezi sociální druhy hmyzu, plně vyvinutá kolonie vos obsahuje 5000 a více jedinců. Ve stadiu vajíčka je vosa 7-10 dní, ve stadiu larvy 1-2 týdny (bílé, beznohé), zakuklená je pak 1-2 týdny. Dospělec má charakteristické příčné žluté pruhy s černými pruhy na zadečku. Královny obou druhů vos měří 20 mm, sršni 25-35 mm, samci (trubci) obou druhů vos 15 mm. Charakteristický je tzv. vosí pas – přechod hrudi a zadečku. Vývoj od vajíčka po dospělce trvá cca 3-5 týdnů. Maximální délka života dospělce je kolem 1 roku.

Vosa a sršeň obecná jsou nepříjemně bzučícím hmyzem, který nás může poranit svým žihadlem. Jisté ale je, že vosy i sršni se živí proteiny a cukry obsahujícími minerály.

Během likvidace sršňů nebo vos a jejich hnízd, buďte velice obezřetní.

Prevence:

Umístěte sítě do oken a dveří, jemnou síťovinu použijte k zakrytí ventilačních otvorů.

Uzavřete odpadkové kontejnery po použití. Zamezte přístupu vos k atraktivní potravě

Komárovití (Culicidae), jejíž zástupci jsou označováni jako komáři, patří do čeledi dvoukřídlého hmyzu. Celosvětově existuje více než 3600 různých druhů. V Evropě najdeme kolem 104 druhů. Na území ČR žije cca 50 druhů komárů. Pomocí zvláštního ústního ústrojí neboli sosáku, mohou samičky komárů probodnout kůži svého hostitele a sát krev. Proteiny (především hemoglobin a albumin) a železo, které samičky přijímají skrze nasátou krev, jsou podstatné pro tvorbu vajíček. Samci na rozdíl od samiček nesají krev a živí se výhradně nektarem z květů.

Komáři patří k nejotravnějšímu hmyzu. Potýkáme se s nimi na našem území z pravidla od jara až do zimy. Mohou na nás přenést různé nemoci, mnohé i závažné.

Prochází čtyřmi stádii proměny: vajíčko, larva, kukla a dospělec. Samička naklade dle druhu 50-300 vajíček.

Nejrozšířenější druhy komára na území ČR:

• komár písklavý
• komár obtížný
• komár záplavový

Délka života komára závisí na více faktorech, jako je jeho životní prostředí a okolní teplota. V průměru však komáři žijí 4-6 týdnů. Život samců je kratší a trvá zhruba jen 10 dnů.

Aktivita komárů se liší druh od druhu. Většina je však aktivní hlavně v noci a nad ránem. Přes den jsou schovaní v různých skulinách. Většina druhů komárů se totiž vyhýbá přímému slunečnímu záření, aby nedošlo k dehydrataci těla.

Pokud se komáří přemnoží, dojde k agresivním útokům velkého množství komárů naráz, což může v některých lokalitách vést k obtížné situaci, kterou je třeba řešit. Líhniště komárů ošetřujeme speciálními chemickými látkami, které jsou však neškodné pro okolí.

Při bodnutí ze sebe komár vylučuje sliny, které zabraňují srážlivosti krve. Zároveň s nimi však může přenést jak na zvíře, tak na člověka, řadu nemocí (viry, bakterie, jedno–či mnohobuněčné parazity).

Moucha domácí (Musca domestica) je nejhojnější druh mouchy. Pro člověka jsou spíše dotěrným hmyzem, ale málokdo ví, že moucha může přenášet řadu patogenů i choroboplodných zárodků. Tímto způsobem kontaminují naše potraviny. Základním krokem proti mouchám jsou sítě v oknech či balkonových dveřích. Důležitá je hygiena a uchovávání potravin v pevných uzavíratelných nádobách.

Dožívá se věku zhruba 30 dnů. Samička klade snůšky se zhruba 150 vajíčky a může za svůj život naklást až 600 vajíček do rozkládajícího se organického materiálu jako jsou exkrementy, mršiny, odpadky, kompost či potraviny. Slouží pak jako potrava pro larvy mouchy. Rozhodně není vybíravá co se potravy týče. Dospělci se živí převážně tekutinami s obsahem cukru. Bílkoviny potřebují pouze k produkci vajíček.

Je moucha domácí nebezpečná pro člověka? Díky zálibě pro rozkládající se živočišné látky a exkrementy, může moucha na svých končetinách a křídlech přenášet řadu velmi závažných patogenů. Vědci dokonce zjistili, že může přenášet přes 300 různých choroboplodných zárodků.

Octomilka (Drosophila) lidově také nazývaná vinná, octová, ovocná či banánová muška, patří do rodu much (Brachycera) a do řádu dvoukřídlého hmyzu. Jedná se o velmi malé mušky, které měří 1-6 mm, nejčastěji však dorůstají do velikosti 2 mm. Jak už její název napovídá, má velkou oblibu pro přezrálé a hnijící ovoce, z jejichž kvasících látek se živí. Rovněž ji přitahují zbytky tekutin ponechané v otevřených lahvích. Na celém světě se vyskytuje kolem 2000 druhů. Nejznámějším zastupitelem z čeledi octomilek je octomilka obecná (Drosophila melanogaster), která se proslavila ve 20. století jako standardní výzkumný objekt v genetice.

Octomilka nepředstavuje pro člověka žádné výrazné zdravotní riziko. Jedná se však o velmi otravného společníka v našich domácnostech. Díky jejímu výskytu se plíseň na ovoci roznáší mnohem rychleji a tudíž se ovoce rychle kazí. Pokud se jen trochu oteplí, už se v blízkosti ovocných košíků či sladkých nápojů objevují známé vinné mušky ve větším počtu. Je několik snadných rad, jak s nimi bojovat:

• Nenechávejte zbytky ovoce volně ležet a pravidelně vynášejte odpadkové koše
• pracovní kuchyňské plochy důkladně očistěte saponátem, aby na nich nebyly zbytky potravin
• čerstvé ovoce a zeleninu omyjte v octové vodě, tím zlikvidujete již možné neviditelné larvy octomilek a zabráníte dalšímu množení a výskytu těchto mušek
• některé esenciální oleje mohou octomilku odpudit, například eukalyptus, citronová tráva nebo máta. Octomilka nepředstavuje problém pouze v našich domácnostech, je také značným problémem pro potravinový průmysl a potravinové sklady.

Ovádovití (Tabanidae) je čeleď dvoukřídlého hmyzu, který je rozšířen téměř po celém světě.

Zajisté jste se již někdy setkali s ovádem, lidově řečeno s hovadem. Ovádi jsou rychlí a obratní letci, které nelze snadno zahnat. Ovád hovězí nebo ovád velký útočí zejména na skot či koně. Může však napadnout i jiné savce nebo lidi. Všichni jistě víme, jak bodnutí ováda bolí a rychle otéká. Navíc u tohoto hmyzu hrozí přenos onemocnění, a proto nepodceňujte ochranu před těmito škůdci.

Různé poddruhy ovádovitých se liší hlavně ve velikosti, zbarvení a kresbě těla a křídel. Ovád bzučivý je nejhojnějším druhem v ČR a společně s Bzikavkou dešťovou dosahují velikosti zhruba 1-1,5 cm. Vedle nich například Ovád hovězí dorůstá do délky až 2,5 cm. Všichni ovádovití jsou velmi dobrými a hbitými letci. Mají velké složené oči. Samci postrádají bodavé ústrojí, neboť se živí nektarem a pylem rostlin. Ovádovití se vyskytují v různých biotopech. Nalezneme je především na vlhkých loukách, pastvinách a u lesů, kolem rybníků a jezer. Doba a místo páření se liší podle druhu. U většiny druhů potřebují samičky k rozmnožování krev. Vajíčka jsou kladena převážně na vlhká místa, jako jsou například listy rostlin nebo v blízkosti vod. Larvy, které jsou predátory, poté spadnou do vlhké půdy na okraji vod. Larvální stádium trvá nejdéle a to 1-2 roky. Dospělci poté žijí jen několik dní.

Bodnutí ovádem je bolestivou záležitostí. V nejlepším případě dojde u člověka a zvířete pouze k lokálním otokům a zarudnutí kůže. Výjimečně může u člověka dojít i k těžkým alergickým reakcím, vedoucím až k anafylaktickému šoku. Napadená zvířata mohou zároveň ztratit velké množství krve, což může být zejména u dobytku i fatální.

Ovádi však mohou být i přenašeči různých závažných patogenů a to jak pro zvíře, tak člověka:

• tularémie (neboli zaječí nemoc)
• infekční anémie koní
• různí prvoci a parazitní červi
• antrax, neboli sněť slezinná

Kousnutí či bodnutí ovádem, či lidově řečeno hovadem, je velmi bolestivé. Hmyz totiž svým ústním ústrojím kůži rozřeže. Do místa vpichu pak vypouští látku proti srážení krve. Rána tak může ještě chvíli po bodnutí krvácet. Ovád upřednostňuje méně ochlupená místa na těle a nechá se jen velmi těžko setřást. Místo vpichu může otéct a svědí. Navíc se většinou objeví zarudlý flek s nepravidelným okrajem.

Rány po bodnutí hmyzem neškrábejte, neboť může dojít k infekci. Infekce se pak léčí buď lokálně nebo při závažnějším průběhu antibiotiky.

Rybenka (Lepisma) je rod bezkřídlého hmyzu. Jde o velmi odolný hmyz, který se šíří pomocí zboží nebo materiálu. Větší množství rybenek může zapříčinit škodu na papíru, tapetách a knihách. Mezi nejzákladnější prevenci proti rybenkám patří udržování co nejnižší vlhkosti v prostorách. Pokud samotná prevence není dostačující, je nutné užít specifických přípravků proti rybenkám.

Jedná se o hmyz s podlouhlým tělem, který je posetý stříbrnými šupinkami. Tento hmyz se odjakživa vyskytuje v lidských obydlích a jeho existence čítá více jak 300 milionů let. Rybenky se vyhýbají světlu a latinský přívlastek “saccharina” prozrazuje jejich zálibu pro sacharidy, tedy cukry, ale také škrob. Dlouhá přední tykadla a provázkovité výběžky na konci těla slouží jako smyslový orgán, který je citlivý na dotek. V ideálních podmínkách se rybenky množí nezávisle na ročním období a jedna samička za svůj život naklade až 100 vajíček. Rybenky se i v dospělosti neustále svlékají. Mohou se dožít až 8 let života.

Pro člověka rybenky nepředstavují žádné zdravotní riziko. Nepřenáší žádné patogeny, mohou však zanechat škody požerem na potravinách a materiálech z papíru. Extrémní výskyt rybenek však může naznačit problém s nadměrnou vlhkostí a plísněmi.

Jak předejít výskytu rybenek ve vaší domácnosti:

• Vlhké a teplé místnosti pravidelně větrejte, neboť chladná a suchá místa nejsou pro rybenky příliš vhodným prostředím
• sušte prádlo venku nebo v místnostech, které lze dobře provětrat
• vysávejte a vytírejte pravidelně podlahy, pracovní plochy a stoly pravidelně utírejte, odstraníte tak možné zdroje potravin jako jsou drobky, zbytky jídla, vlasy a šupiny
• odizolujte trhliny a štěrbiny v koupelnách, spáry na kachličkách, tapetách atd., ve kterých se rybenky nejraději schovávají.
• pokud se u vás vyskytne plíseň, okamžitě ji odstraňte vhodnými prostředky. Plísně jsou nejen škodlivé pro lidské zdraví, ale zamezíte tím dalšímu zdroji potravy.

Mravenec zahradní, též mravenec černý, mravenec farao, mravenec drnový či mravenec obrovský, to jsou druhy mravenců, kteří se usídlují v blízkosti člověka a škodí na jeho majetku. Jedná se o všežravý hmyz, proto uchovávejte potraviny v uzavřených nádobách a v chladných místech. Pro celkové vyhubení mravenčí kolonie je potřeba především likvidace samotné královny a jejích larev.

V přírodě hrají mravenci beze sporu významnou a nenahraditelnou roli v udržování rovnováhy ekosystémů. Některé druhy mravenců se však mohou stát nepříjemnými škůdci. Jsou to zejména druhy, které následují člověka a usadí se v jeho blízkosti, či přímo uvnitř budov. Některé z těchto druhů k nám byly zavlečeny z jiných koutů světa.

Některé se v ČR vyskytující druhy mravenců, byly zavlečeny z jiných, většinou tropických oblastí. Obzvlášť tyto populace zavlečených druhů jsou hrozbou pro lokální ekosystémy a stávají se nebezpečnými škůdci jak pro jiné druhy mravenců, tak pro člověka samotného.

Mezi invazivní druhy například patří:

• mravenec farao
• mravenec duch

Královny mravence farao jsou velké 3,5 — 4,8 mm, tělo mají žlutohnědé, přičemž hlava je o něco tmavší. Dělnice jsou na rozdíl od královny sterilní. Jejich tělo je menší, přibližně 2,5 mm dlouhé. Barvu mají stejnou jako královna, přičemž zadeček mají tmavší. Délka života královny je 12 měsíců, dělnice i samci žijí 20 týdnů.

Protože se jedná o tropické druhy, přežijí mravenci faraoni pouze v místnostech, které jsou celoročně vytápěny. Mohou napáchat velkou škodu ve sklenících, pekárnách ale i v domácnostech. Mimo lidská sídla dlouhodobě nepřežijí.

Svá mraveniště si mravenci faraoni zakládají na nepřístupných místech v budovách, kde je poblíž voda. Nejčastěji ve stoupačkách panelových domů, ale můžeme je nacházet i v květináčích nebo třeba v napařovací žehličce. Z mravenišť potom podnikají výpravy do celého bytu, takže kromě koupelny a kuchyně, které sousedí se stoupačkou, můžeme faraony najít klidně i v ložnici a ostatních místnostech bytu.

Roztoč prachový se vyskytuje ve všech typech obydlí. Tento nepatrný škůdce nám dokáže zapříčinit ekzém či astma, proto je velice nežádoucí v naší blízkosti. Skrývá se v prachu, matracích a textiliích.

Roztoči (Dermatophagoides) patří do řádu pavoukovců. U nás se nejčastěji vyskytují tyto dva druhy — prachovka prachová a prachovka americká. Původním životním prostředím těchto roztočů byla ptačí hnízda, odkud se pak přestěhovali do lidských obydlí po celém světě. Pouhým okem je spatřit nelze, neboť měří jen 0,1-0,5 mm. Roztoč prachový má bílé ochlupené tělo. Samičky se dožívají, dle okolní teploty a vlhkosti vzduchu, 1 až 3 měsíců. Během svého života kladou zhruba 50-80 vajíček. Vývojový cyklus roztočů trvá od vajíčka po dospělce 30 až 60 dnů. Délka vývoje záleží na okolních podmínkách. Latinský název Dermatophagoides znamená ”požírač kůže”. Tito roztoči se totiž živí šupinami z lidské kůže.

Roztočům se zcela vyhnout nelze. Osidlují naše postele, sedačky, koberce a dokonce plyšové hračky. Jelikož se živí šupinami, které odpadávají z lidské kůže, nejhojněji se vyskytují v našich postelích. Postel je pro roztoče ideálním životním prostředím. Vyskytují se v polštářích, peřinách a matracích. Nachází se zde totiž ideální teplota kolem 25 až 30 °C a vlhkost vzduchu až 80 %. Sám o sobě roztoč pro člověka nebezpečný není, jeho trus však způsobuje silné alergické reakce nebo ekzémy. Trus roztočů tak způsobuje jednu z nejčastěji se u člověka vyskytujících alergií vůbec.

Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae) je obávaný ektoparazit, který může zapříčinit smrt drůbeže. Je většinou v kontaktu s volně žijícími ptáky, protože se často vyskytuje v jejich hnízdech. Pomocí nich se často dostává do chovných zařízení - kurníků, kde parazituje na našich slepicích. Velmi výjimečně se může stát, že čmelík kuří přejde i na člověka. Obezřetnost je v tomto případě na místě, protože tento škůdce může přenášet řadu onemocnění.

Tento malý roztoč se živí sáním krve hrabavé drůbeže a jiných i exotických ptáků. Oválné tělo dospělce je zhruba 0,5-1 mm dlouhé a bezbarvé. Je-li však nasáté krví, prosvítá červená.

Bývá přenašečem řady bakteriálních a virových onemocnění jako například salmonelóza, cholera, neštovice, ptačí borelióza nebo dokonce koňská encefalomyelitida.

Jak poznat výskyt čmelíka kuřího:

• Nízká snůška vajec
• neklid drůbeže
• matné a zlámané peří
• výrazné skvrny od krve na vejcích
• úhyn mladých kuřat, holoubat nebo jiných mláďat ptáků
• velké množství roztočů způsobuje oslabení drůbeže a může vést až k jejímu úhynu.

Pisivky (Psocoptera) jsou drobní škůdci, kteří znehodnocují potraviny nebo mohou poškodit knihy. Nejčastěji se v bytech a ve skladech vyskytuje pisivka bledá. Mohou se objevit i v mouce, proto ji neskladujte příliš dlouhou dobu.

Jak se pisivek trvale zbavit?

Jelikož mají rády vlhká a tmavá místa, udržujte v prostorách, kde uchováváte potraviny a knihy, relativní vlhkost vzduchu pod 50 %.

Jedná se o velmi malý hmyz, jehož přítomnosti si většinou všimneme, až už je přemnožený. Pisivky se v bytě či domě vyskytují nejčastěji v koupelnách, v kuchyni, na vlhkých parapetech, ve sklepě či na pokojových rostlinách. Vzhledem k tomu, že upřednostňují vlhké prostředí, ve kterém se množí i plísně, mohou být ukazatelem pro závažný problém s izolací v bytě či domě.

Pisivky se živí převážně plísněmi. Napadají také staré navlhlé knihy, herbáře nebo zoologické sbírky. V domácnosti můžeme nalézt pisivky v mouce, rýži a jiném druhu obilovin. Obzvlášť pro potravinářský průmysl, sklady s potravinami či mlýny, představují velmi závažné riziko, neboť zde dokáží požerem znehodnotit a zničit velké množství zásob.

Pisivky pro člověka zpravidla nepředstavují žádné výrazné zdravotní riziko a nepřenáší žádné nemoci. Pokud se přemnoží, dokážou však vyvolat alergické reakce znečištěním potravin. Ty mohou u jedinců vyvolat podobné alergické reakce jako roztoč prachový. Proto byste potraviny, napadené pisivkami, neměli v žádném případě konzumovat a okamžitě je zlikvidovat.

Pavouci (Araneae) jsou užiteční členovci, kteří loví zejména hmyz. V domácnostech mohou být však nežádoucí, zvláště pro osoby trpící arachnofobií. Kromě toho někteří pavouci, například pokoutníci, znečišťují omítky anebo nátěry. Pokud chcete předejít zvýšenému výskytu pavouků v domě, měli byste nejprve utěsnit všechny praskliny a štěrbiny. Velice užitečnou ochranou jsou také sítě na okna a dveře.

Řád pavouků čítá zhruba 45.000 různých druhů. Jedná se o velmi rozmanitou skupinu členovců, vyskytující se téměř po celém světě a každém životním prostředí, kromě moří a obou pólů.

Zavíječi (Ephestia) jsou hmyz z řádu motýlů (Lepidoptera) a z čeledi zavíječovitých (Pyralidae). Jde o potravinového a skladištního škůdce, který se vyskytuje po celém světě. Vyskytují se jak v domácnostech, tak v potravinářském průmyslu a potravinářských skladech.

Zavíječ, nesprávně označován jako potravinový mol, se často objevuje ve spíži či skříňkách s potravinami. Mezi nejčastější druhy u nás patří zavíječ moučný, paprikový, skladištní a čokoládový, též datlový. Tito zavíječi páchají škody na obilovinách a výrobcích z nich, ořechách, luštěninách, sušeném ovoci, čokoládě, semenech olejnin apod. Můžete narazit i na zavíječe zimostrázového, jedná se ale o rostlinného škůdce.

Typickou známkou přítomnosti zavíječů jsou:

• Jemné pavučinky, které produkují larvy při pojídání potravin
• kukly — nachází se většinou mimo substrát, v rozích skříněk,  v záhybech obalů apod.
• larvy — mohou se pohybovat i volně v prostoru
• poletující dospělci — již nepřijímají potravu

Zásadní prevence proti zavíječům je hygiena a uchovávání potravin v uzavíratelných nádobách. Rizikové potraviny by měly být vždy důkladně uzavřené v plastových, nebo skleněných vodotěsných nádobách. Zavíječi se dokáží dostat přes běžný obalový materiál a tudíž byste již při zakoupení potravin měli dbát na kontrolu výskytu pavučinek, larev či kukel. Pokud dojde k zamoření zavíječem, je potřeba veškeré zasažené potraviny ihned zlikvidovat, neboť se v nich nachází jak vajíčka, tak trus zavíječů. Zavíječi nepřenáší žádné nemoci, mohou však u některých osob vyvolat alergie.

Potemníci jsou brouci z čeledi potemníkovitých (Tenebrionidae). Vyskytují se téměř po celém světě. Jedná se o robustního středně velkého brouka s proměnou dokonalou.

Potemník moučný, potemník skladištní či potemník hnědý a stájový, jsou nejčastějšími zástupci potemníků v ČR. Jde o škůdce, kteří znehodnocují potraviny svými výkaly. Potemník moučný může být i hostitelem tasemnice dětské nebo tasemnice krysí. Také potemník skladištní je velice nežádoucí, neboť svými vyprodukovanými chinony může vyvolat karcinogenní účinky.

Potemník moučný (Tenebrio molitor) je 10-18 mm dlouhý brouk černé barvy, jehož larvě se říká moučný červ. Dospělci jsou schopni létat a jsou aktivní v noci. Larvy jsou zhruba 2,5-4 cm dlouhé, zlatohnědé barvy s tmavými kroužky kolem těla. Larvy potemníka moučného slouží jako krmivo pro hmyzožravé plazy chované doma. V roce 2018 dokonce Evropská agentura pro bezpečnost potravin schválila prodej a přípravu larev potemníka moučného, jako potravinu určenou ke konzumaci. Pokud se však potemník moučný nebo jeho larvy vyskytnou v našich zásobách potravin, rozhodně není určen ke konzumaci.